Standard plemene pyrenejský horský pes (Chien de Montagne des Pyrénées) nalezneme mezi ostatními pod číslem 137. Jako u všech dalších uznaných plemen světa je pouze jeden a je závazný pro všechny majitele a chovatele tohoto plemene na celém světě. Standard je ovšem třeba správně interpretovat, znát jeho výklad, aby nedocházelo k rozdílnému vyložení si jednoho bodu a tím štěpení plemene a vytváření různých odnoží a typů psů, kteří nejsou a nemohou být standardní, pokud jejich exteriérové (nebo povahové) znaky přímo odporují konkrétním bodům standardu č. 137. Pro tento účel - správná interpretace standardu plemene PHP - pořádal KPP v roce 2012 seminář vedený odborníkem na plemeno, dlouholetým majitelem, chovatelem (CHS Domaine de l´Étoile), rozhodčím a spoluzakladatelem nejuznávanější CHS tohoto plemene Du Neouvielle, p. J.V. Pocasem. Ze semináře je pořízen DVD záznam, který je možné, v případě zájmu, přes klub pro osobní účely získat.

Pyrenejský horský pes se řadí do II. FCI skupiny - Pinčové, Knírači, Plemena molossoidní a Švýcarští salšničtí psi. Pyrenejský horský pes ovšem není moloss! Řadí se do podskupiny tzv. lupo-molossů. Společným znakem molossoidních plemen je velké, silné tělo a velká, silná hlava (tibetská doga, pyrenejský mastin). Hlava PHP je v poměru k tělu malá, tedy není pravým molossem, ale lupo-molossem (kombinace vlk x moloss). Uvědomění si tohoto faktu už samo o sobě vylučuje požadavky na PHP nesmyslně kladené: široký, klenutý a hluboký hrudník, velká masivní hlava, vysoká tělesná váha, kulaté čelo a vysoký stop. PHP je plemeno jednoznačně atletické!

Rozhovor - Joao Vasco Pocas (Portugalsko)

Odkdy se věnuješ pyrenejským horským psům?

Pes byl vždy součástí naší domácnosti, ale mého prvního psa jsem měl jako šestnáctiletý. Jednalo se o žíhaného boxera, se kterým jsem se zúčastnil i první výstavy, na které mě doprovázela chovatelka Margarida Correira a jsem jí vděčný za mé první kroky ve světě výstav. Koncem roku 1985 jsem se začal věnovat plemeni, které se pro mě stalo mojí srdeční záležitostí, pyrenejskému horskému psovi. První tři PHP jsem měl z krajiny původu, z Francie. Pocházeli z chovu Dr. Giralta, světově známého chovatele, který vychoval psy těch nejkvalitnějších krevních linií za celou dobu chovu, vysoko ceněných rozhodčími na celém světě. Můj první vrh PHP se narodil v roce 1989, matkou byla Ch. Carlit du Comté de Foix, otcem vrhu se stal Ch. Uchan de Montbernes, belgický pes francouzského původu. Jednalo se o početný vrh čtrnácti štěňat, ze kterého se tři jedinci stali šampióny, přičemž nejpozoruhodnějším jedincem z vrhu byl Escou du Domaine de l´Étoile, světový vítěz, mezinárodní šampion krásy, šampion Francie, Španělska a Portugalska. V šesti letech získal nejvyšší ocenění pro uznávané plemeníky Élite A. Za posledních třicet let jen čtyři jedinci, z toho dva z mého chovu, dosáhli toto ocenění. Musím konstatovat, že v mém chovu se osvědčila metoda příbuzenské plemenitby. Od samého počátku se výstavy psů stali mojí vášní, avšak je třeba poznamenat, že větších úspěchů jsem dosáhl v zahraničí, než doma v Portugalsku.

"Legendy chovu: Escou du Domaine de l´Étoile, Uchan de Montbernes, Val Fier du Duché´ de Savoy"

Jak podle Tebe vypadá ideální PHP?

Ideální pes neexistuje. Nejdůležitější je, aby se jednalo o typově správného jedince, přičemž základem je typická hlava. Taktéž u správného PHP nemůže absentovat pyrenejský výraz, bez kterého se PHP stává jenom velkým, bílým psem. Důležité je také posazení očí a nasazení uší, správné úhlení zadních končetin a samozřejmě nesmí chybět správná povaha, protože jen vyrovnaný a sebejistý jedinec je správným PHP. Pes, který je v kruhu nesvůj, jednoduše nemůže předvést správný pyrenejský výraz. Základním aspektem je také "arroundera", ocas s háčkem na konci, který umožňuje, aby byl ocas při pohybu správně zatočený.

"Typická hlava se správným pyrenejským výrazem-psi: Carretou du Neouvielle, Beau Gosse du Mas de la Valliere, Valmont du Royaume d´Ursita, Rasal de Alba de los Danzantes"

"Typická hlava se správným pyrenejským výrazem-feny: Bard Danse du Royaume d´Ursita, Elle Moi Du Val de Montserrat, Fieramie du Neouvielle, Garonne des Brumes de la Comtee"

Jaký význam přikládáš výstavám psů?

Podle mého názoru je hlavním cílem výstav oddělit kvalitu od balastu. Rozhodčí by měl mít na paměti, že kromě posouzení v kruhu je jeho důležitou úlohou také vést a usměrňovat chovatele. Pro samotného chovatele výstava nabízí možnost vidět jedince z různých chovatelských stanic a uvědomit si tak případné nedostatky svého chovu.

Čeho si všímáš v roli rozhodčího jako první věci, při posuzování v kruhu?

Posuzování vždy závisí na počtu jedinců, kteří nastoupí do kruhu. Jako kritérium první selekce v kruhu uplatňuji správnost typu posuzovaných jedinců. Důležitý je správný pohyb. Osobně upřednostňuji ušlechtilé typy, kterým dokážu odpustit menší nedostatky.

Pyrenejským horským psům se věnuješ spoustu let, změnila se za toto období povaha, nebo vzhled plemene?

Vývoj plemena PHP je pomalý resp. ani zdaleka není tak dynamický, jako je tomu u boxerů, kníračů a rottweilerů. PHP byl v období před padesáti lety velmi podobný tomu dnešnímu. K posunu však došlo, co se týká povahy. Dnešní PHP jsou klidnější a snáze ovladatelní. Osobně si vzpomínám, že na speciální výstavě ve Francii před dvaceti lety mohli kvůli agresivitě nastupovat do kruhu maximálně čtyři jedinci.

Jakou důležitost a význam mají pro Tebe jako rozhodčího klubové výstavy?

Tou nejdůležitější výstavou na klubové úrovni je speciální, nebo klubová výstava v zemi původu, kde jsem měl tu čest dvakrát posuzovat a zúčastnit se Světového kongresu plemene. Taktéž jsem měl možnost posuzovat speciální výstavu, která se konala minulý rok při Světové výstavě v Paříži. Možnost posuzovat v zemi původu je pro mě velkou ctí, protože ve Francii posuzují, až na několik výjimek jako p. Malo Alcrudo, p. Massimello, p. Haapanniemi, nebo p. Rémy (CHS Grigge d´Ours), výhradně domácí rozhodčí. Na výstavách všech plemen s rozhodčí často dostává do situace, kdy posuzuje plemeno, které není jeho nejoblíbenějším, avšak rozhodčí si musí uvědomit fakt, že nedostatky v jeho vědomostech můžou doslova pokazit celou výstavu. Z tohoto důvodu napr. u nás v Portugalsku organizujeme pro rozhodčí semináře o PHP.

Co si myslíš o "americkém typu" PHP?

Můj názor může čitatel najít už ve výše uvedených řádcích. Existuje Pyrenejský horský pes a bílý pes – americký typ (pozn. termín "americký typ" byl zvolen pro snazší orientaci v textu. Jedná se o souhrn vad plemene, které se nejčastěji vyskytují právě u jedinců amerického chovu. Popsaná situace samozřejmě neznamená, že každý pes amerického původu je automaticky špatný, zrovna tak jako může tyto vady vykazovat jedinec ze země původu - Francie a všech ostatních zemí Evropy. V pravém slova smyslu se nejedná o "typ", neboť pes vykazující tyto exteriérové vlastnosti není typický, tedy nemůže být "v typu" - standardní). Jedná se o dvě rozdílná "plemena". Americký typ se stavbou těla výrazně odlišuje od pravého PHP, a proto jsem zásadně proti křížení obou typů, které přináší velké nedostatky jako např. vysoký stop, těžká hlava a samozřejmě mnoho dalších.

"Značný rozdíl v exteriéru, utváření hlavy, výrazu, výšky stopu a stavby těla je patrný již při odběru štěněte"

V současné době u nás mnohokrát na výstavách vyhrávají právě americké typy PHP, které se těžkopádně pohybují v kruhu a působí dojmem ledového medvěda...

Bohužel jedná se o velmi smutnou skutečnost a sám jsem svědkem amerikanizace v Evropě. Chyba je na straně rozhodčích, kteří se nedrží standardu a posuzují všechna plemena, jako kdyby se jednalo o labradora, tedy bez zaměření se na typické plemenné znaky. Pyrenejský horský pes je jednoznačně psem atletického typu, je to pes nezávislé povahy a výborný strážce.

Přejděme k často diskutovanému tématu, a to ocas u PHP. Je velkou chybou, když PHP při předvedení v pohybu nezvedá ocas za předpokladu, že se jedná o jedince, který v domácím prostředí, nebo na procházkách ocas zvedá?

Zkušený rozhodčí by měl lehko rozpoznat, z jakého důvodu PHP ocas při předvedení nezvedá. Existuje více důvodů: příliš krátké kříže, absence typického háčku na konci ocasu, případně bázlivá povaha, nebo hárání u fen. Je zřejmé, že pokud předvedený jedinec ocas při pohybu nezvedá, v kruhu je to pro něj nevýhoda vůči ostatním jedincům, avšak pokud je stavba ocasu správná, i takovýho jedinec může být oceněný známkou Výborný. Existuje několik rozhodčích specialistů, kteří mají v tomto směru velmi radikální postoj, např. u rozhodčích, představitelů staré francouzské školy, neměl takový pes šanci. Zdůrazňuji, že je třeba rozlišovat mezi správnou "arrounderou" a ocasem typickým pro plemeno špic, který je v dnešní době častým jevem na výstavách. Mnohokrát však na výstavách vyhrávají jedinci s mnohem vážnějšími nedostatky, než je nesprávné nesení ocasu při pohybu.

"Arroundera, Pevný háček na konci ocasu, Držení ocasu typické pro plemeno špic"

Existuje rozdíl mezi PHP ve Francii, Španělsku a PHP, které je možné vidět na výstavách střední a východní Evropy?

Samozřejmě jisté rozdíly existují, zejména co se týká starostlivosti a úpravy srsti. PHP by se neměl před výstavou koupat, měl by mít žluto-bílou srst hrubé struktury, ne zářivě bílou, jemnou srst. Moje osobní rada pro vystavovatele zní, nenechejte se zlákat americkou úpravou PHP a nevytvářejte tak okázalé výstavní typy.

Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se dopouštějí vystavovatelé v kruhu?

Nejčastější chybou, se kterou se setkávám, je, že vystavovatelé nasazují obojek příliš vysoko, až za uši, čímž je narušené jejich správné nasazení. Obojek by se měl umísťovat na spodní část krku. Další častou chybou je, že vystavovatelé svoje psy před výstavou koupou, úplně postačí pořádně vyčesat.

Rozhovor - Jean Jacques Dupas (Francie)

Jak byste zhodnotil kvalitu psů, které jste posoudil na KV v Chržíně v roce 2013?

Samozřejmě na základě počtu přihlášených psů by se nedal hodnotit celkový stav chovu v České republice, avšak rád se vyjádřím ke psům, které jsem posoudil. U plemene Pyrenejský horský pes vidím stejný problém jako v mnoha zemích, a to nedostatečný pyrenejský výraz příliš rovný hřbet - chybějící typická "construction montante" nesprávný ocas. Někteří jedinci mě však příjemně překvapili svými nepochybnými kvalitami. Rád bych upozornil na bázlivost, protože PHP je především ochráncem. Toto plemeno odpradávna střežilo stáda, vůči kterým nemůže vykazovat agresivitu, mělo by však vědět tvrdě zasáhnout proti škůdcům a predátorům, avšak nesmí vykazovat známky agresivity vůči lidem. Plemeno PHP je již v dnešní době zejména rodinným psem, který chrání majetek, miluje členy rodiny a domácí zvířata.

"právná stavba hřbetu: Estom du Comte de Foix, Emotion du Val de Montserrat, Ankara du val de Montserrat"

Jaké jsou tedy nejčastější vady u PHP v současnosti?

Jak se již čtenáři mohli dočíst při mé předchozí odpovědi, v současnosti plemeno PHP vykazuje poměrně velké množství vad, které bohužel nebývají dostatečně penalizovány na výstavách. Hlavním nedostatkem je nesprávné zaúhlení zadních končetin, což způsobuje nedostatky v pohybu.

"Správné úhlení zadních končetin: Alta Colina Jumm Jumm, Farouk du Prat D´Ourey"

Také musím poznamenat, že chybou, se kterou se setkávám, jsou i příliš malé oči, které jsou mylně považovány za jeden z prvků správného pyrenejského výrazu. Bohužel u PHP se vytrácí typické nesení ocasu - arroundera. V minulosti byl správný ocas nezbytný pro zadání známky výborná. Kdybychom měli toto pravidlo uplatnit dnes, tolik výborných by se na výstavách nezadávalo. Můj osobní názor je, že rozhodčí - specialisté se v posledních letech zaměřili zejména na hlavu a výraz, zapomnělo se však na správnou kostru, tělo.

Při posuzování v Chržíně mnohokrát zaznělo slovní spojení "nesprávné ucho". Mohl byste nám objasnit, co jste tím konkrétně myslel?

Správné ucho u plemene PHP je malé, trojúhelníkového tvaru , nasazené v jedné linii s okem, mělo by být umístěno ploše na hlavě, tedy nemělo by vyčnívat. Typické ucho dotváří správný pyrenejský výraz. Samozřejmě pokud je PHP ve střehu, zvedá uši. V Chržíně jsem měl možnost vidět u PHP uši, které byly příliš velké resp. příliš vysoko nasazené a tyto jsem označil v posudcích jako nesprávné.

"Správně nasazené ucho: Pékin, Oorouk du Rocher, Rosée du Neouvielle"

Co byste doporučil začínajícím chovatelům? Jaký je Váš názor na příbuzenskou plemenitbu?

Každému začínajícímu chovateli a novému majiteli PHP doporučuji, aby se účastnil výstav, kde lze předpokládat vysoký počet přihlášených psů, aby tak jednoduše dostal správný typ do své mysli. Krásný velký bílý pes není vždy automaticky pyrenejským horským psem. Chovatelé by měli mít také zájem o historii plemene a jeho původní využití. Chovatelé by se neměli snažit měnit plemeno pro komerční účely. Pokud se chceme věnovat kvalitnímu chovu, musíme správně vybírat chovné páry a doslova se pro chov obětovat. Při výběru krycích psů musíme znát kromě kvalit a předností i vady, které by mohli přenášet. Využití by neměli být pouze se samci, které mají v chovatelské stanici a měli by se především snažit odstranit nedostatky, které mají ve svém chovu. V současné moderní době již není tak těžké najít vhodného partnera pro naše feny, jako tomu bylo v minulosti. Pyrenejský horský pes je francouzským plemenem, tímto vyzývám všechny chovatele, aby respektovali původní typ a neměnili PHP na bílého novofundlandského psa. Co se týče příbuzenské plemenitby, moje odpověď zní ano, ale jen za předpokladu, že bude sloužit výhradně k tomu, aby byli chovatelé schopni postupem času zachránit správný typ PHP. Nesmíme zapomínat ani na zdravotní stránku v chovu, v dnešní době absolvují chovní jedinci množství vyšetření a v chovu je množství ohraničení, je však třeba dbát i na to, aby nezanikl původní vzhled plemene.

Co se změnilo od doby, kdy jste začal posuzovat? Souhlasíte s názorem, že rozhodčí nejsou dostatečně přísní?

V současnosti se na výstavách doslova rozdává velké množství výborných. Známka výborný znamená, že posuzovaný jedinec se co nejvíce přibližuje standardu a pokud je mu zadán i titul CAC je téměř totožný se standardem plemene. Tím, že rozhodčí zadávají na výstavách pouze výborné, vlastně plemeni škodí, neboť výsledky výstavy by měly sloužit jako jisté kritérium pro chovatele.

Jaký je Váš konkrétní vztah k pyrenejským plemenům?

V minulosti jsem se věnoval zejména pyrenejským ovčákům a během období, kdy byl předsedou francouzského klubu pyrenejských plemen RACP p.Guy Mansencal, jsem zastával funkci tajemníka (pozn. jedntale) klubu.

Co byste na závěr rozhovoru doporučili členům KPP?

Je zcela jedno, jaké plemeno chováte, vaší Biblí by měl být standard plemene, který byste měli mít vždy na paměti. Žádný chovatel nemá právo měnit plemeno a chovat pro účely obohacení. Dbejte na to, aby byl váš chov kvalitní i po zdravotní stránce a nepodléhejte různým módním trendům. Pamatujte na to, že chováme z lásky a s vášní pro plemeno a právě tato vášeň by nám měla sloužit jako inspirace.

Paspárky - Poklad, který je třeba zachovat

Citace ze standardu č. 137

Obě pánevní končetiny nesou dvojité dobře vyvinuté paspárky. Hrudní končetiny někdy mají jednoduché nebo dvojité paspárky.

Vylučující vady: Žádné paspárky, jednoduché nebo zakrnělé dvojité paspárky na pánevních končetinách.

V prvním standardu plemene, který se objevil v červenci 1907 a byl vydán "Pastýřským klubem", nebylo stanovisko ohledně dvojitých paspárků na zadních končetinách dostatečně jasné. Poslední diskuse k tomuto tématu proběhly na valné hromadě R.A.C.P. 25. července 1952. Možná se někteří ptají, proč existuje tento požadavek na dvojité paspárky pyrenejského horského psa, když u jiných plemen nejenže nejsou povinné, ale dokonce se penalizuje jejich přítomnost. Odpovědí na tuto otázku je pravděpodobně fakt, že PHP je jedno z nejstarších známých plemen a už jenom z toho důvodu má tento znak neoddiskutovatelnou historickou hodnotu a zaslouží si, aby byl zachován jako znamení starobylosti. Nebylo to kvůli ničemu, že se staří PHP vybírali podle svých fyzických kvalit, umístění skvrn na svém kožichu a přítomností pevných dvojitých parpárků, což přispívalo kformálním znakům čistoty plemene. Z čistě funkčního pohledu se upozorňovalo, že dvojité paspárky přispívají k většímu povrchu umožňujícímu podporu na různých druzích měkkého sněhu (jako prašanu nebo jarního sněhu), a zabraňují tak aby se do něho příliš nebořily nohy. Rovněž přispívají k charakteristické chůzi psa, kdy noha lehce rotuje, aby se zabránilo tření zadních nohou. Občas se objevují psi, kteří mají tři paspárky na každé zadní noze a občas dva na Nohou předních. Pravděpodobně je tato charakteristika spojena světším množstvím kostí, výšky a v důsledku toho větší váhy. Pokud doplníme, že v těchto případech bývají paspárky umístěny níže k zemi, dojdeme k závěru, že pravděpodobně slouží k zajištění větší plochy opory a k dosažení větší stability. V každém případě to připomíná starověké velké molossy, kteří před tisíci lety žili na vysokých planinách Asie. Přijímá se, že přítomnost paspárků a jejich forma je kontrolována prostřednictvím genů a že jejich pozice v chromozomech je blízká genům, které kontrolují množství kostí v kostře. Došlo se k závěru, že čím větší množství kostní hmoty, tím lepší stavba paspárků, a také se konstatovalo, že ubývání kostní mmoty v kostře vede k tomu, že kosti jsou lehčí a v dalších generacích jako první zmizí kost v paspárcích a poté úplně paspárky jako takové.

Volně přeloženo z Boletinu CEPMP

Zpracovali: Mgr. Blanka Mráčková a Ing. Jan Kubeša

"Pevné, dvojité paspárky na pánevních končetinách"