Zajímavosti ze světa pyrenejských psů

Bella a Sebastián

Vysoko v horách na samotě u starého Césara a jeho vnučky Angeliny vyrůstá cikánský sirotek Sebastián. Chodí s dědou na lov, dobře si s ním rozumí, ale nejraději se toulá sám a stále čeká na své Velké dobrodružství. Přichází k němu v podobě velkého zdivočelého pyrenejského psa. Tak se setkávají dva samotáři – Bella a Sebastián – a uzavírají spolu nerozlučné přátelství (CécileAubryová, 1966).

Především starší generace si ráda vybavuje tento půvabný dětský příběh autorky Cécile Aubryové, odehrávající se v horách na hranicích Francie s Itálií. Hlavní hrdinkou této knihy (a potažmo i televizního seriálu) není slovenský čuvač jak se mnozí domnívají, ale pyrenejský horský pes. Hlavní rysy fenky Belly, kamarádky malého Sebastiána, plně odpovídají povaze plemene.Ve zfilmované podobě této knihy si Bellu zahrál francouzský pes Croquin.

V roce 2014 vstoupil do českých kin nový snímek, natočený pod taktovkou režiséra Nicolase Vaniera. Oproti původní seriálové verzi se jedná o dobrodružný celovečerní film trvající 95 minut. Hlavní roli Belly ztvárnila fena Garfield, kterou zaskakovalo ještě několik dublérů (např. pes Fripon della Rocca dei Patous atd).

Vztah k jiným plemenům

Leonberger

Jeho původ se datuje k roku 1846, kdy pan Henrich Essing z Leonbergeru u Stuttgartu, chtěl vyšlechtit psa podobného lvu s povahou hlídače a společníka. Proto mezi sebou křížil svatobernardského psa s landseerem a poté s pyrenejským psem a kvůli lví barvě nejspíše i žluté německé dogy. Jelikož první leonbergeři byli bílí ze znaky nebo stříbřitě šedí, je podíl pyrenejského psa v jeho krvi zcela jistý.

Novofundlandský pes

Existuje domněnka, že na ostrov jeho původu - Newfoundland, přivezli baskičtí rybáři pyrenejského horského psa. Ten se poté křížil s místními retrívry a anglickými setry. Z tohoto křížení vznikli černí a černobílí psi. Tato teorie není písemně podložena, ovšem podíl pyrenejského psa nelze vyloučit.

Svatobernardský pes

O křížení pyrenejského psa a bernardýna píši různí staří autoři. V hospicu, kde byl svatobernardský pes chován, se však nenachází žádné písemné důkazy o tomto křížení. V pozdější době, kdy začal převládat dlouhosrstý typ bernardýna mohlo ke spojení s pyrenejským horským psem dojít, ale vzhledem k těžké hlavě a stavbě těla bernardýna, jej asi těžko zásadně ovlivnil.